PROTI POPULARIZACI FILOSOFIE: „Ale vždyť tohle není žádný filosof!“

Rozpaky nad tím, kdo je nebo není filosofem či filosofkou, a naopak časté situace, kdy myslitelé tvrdí, že filosofy rozhodně nejsou, vyjevují, s jak obtížnou disciplínou se potýkáme. Dějiny nás zpravují o tom, že filosofie nemá jeden správný žánr a že se filosofy mnohdy stávají lidé, kteří filosofii nikdy nestudovali. Tato okolnost souvisí s tím, jak se my samy vztahujeme k popularizaci filosofie: považujeme ji za scestnou. Pojem předpokládá filosofii jako vysoce odborné a běžnému člověku nesrozumitelné vědění vybraných expertů na straně jedné a filosofií nedotčenou veřejnost na straně druhé. Častým nástrojem pro přiblížení odborné filosofie „běžným lidem“ se stávají umělecké formáty – filosofie se představuje v obrazech, filmových skečích, v pohybu, v barvách, na plakátech. Takto pochopená filosofie je však očištěná od toho, čím je pro nás podnětná a živá – mj. tím, že umí překračovat zavedené žánry, usiluje o to, aby rezonovala s jinými disciplínami, a pokouší se reflektovat aktuální společenské problémy. Náš pojem nepopularizace filosofie představíme v podobě dialogu, jehož hlavní osou bude promýšlení toho, jak vlastně „dělat“ filosofii, co pro filosofii znamená dialog (a zda je na něj odkázaná) a jak filosofie může odpovídat na současné společenské výzvy.

Nahoru