Cesta k dokonalosti

Bioterorismus vs. evoluce. Mýty a fakta

prof. Mgr. Petr Svoboda, Ph.D.

V dějinách se lidé pokoušeli si škodit jiným lidem i pomocí mikrobů. Ve 20. století pak vývoj biologických zbraní na obou stranách železné opony dosáhl kvalitativně nové úrovně. Řada virů a bakterií byla tzv. weaponizována, tj. upravena na biologické zbraně. Na jejich použití v konfliktu nikdy nedošlo a armátní výzkum biologických zbraní byl utlumen.

Zároveň došlo k obrovskému rozmachu molekulární biologie, který trvá od sedmdesátých let dodnes a který nahromadil neuvěřitelné množství informací o biologických procesech a který dnes umožňuje zasahovat do genetické informace bakterií a virů dříve nevídaným způsobem. Jak vypadaly plány na útok biologickými zbraněmi a jak skutečné útoky s nimi v nedávné minulost?

Co molekulární biologie dnes umí, co umí evoluce lépe a proč má HIV štěstí a SARS-CoV-2 smůlu, pokud jde o spekulace o umělém původu?

 

Geneticky modifikované organismy – přínosy a rizika

prof. RNDr. Jiří Doškař, CSc.

Vylepšování vlastností užitkových plodin a zvířat šlechtěním a křížením provádějí lidé již několik tisíciletí. Revoluční pokrok v této oblasti přineslo v sedmdesátých letech minulého století genové inženýrství, které umožnilo klonovat geny a vytvářet geneticky modifikované organismy. Takto upravené bakterie slouží k výrobě farmakologicky významných látek, jako jsou hormony, nové typy vakcín nebo protilátky pro léčbu infekčních a nádorových onemocnění. Geneticky modifikovaná laboratorní zvířata jsou využívána k objasnění podstaty závažných genetických onemocnění člověka a k zavedení metod pro jejich diagnostiku a léčbu. Byla připravena řada transgenních plodin rezistentních k pesticidům, s vylepšenými užitkovými vlastnostmi a vyššími výnosy. Přesto se však od počátku objevují z řad některých odborníků a především laické veřejnosti výhrady k přípravě a pěstování geneticky modifikovaných plodin, poukazující na jejich možné nepříznivé působení na konzumenty a dopady na životní prostředí. Zvlášť negativní odezvu pak vyvolaly genetické modifikace provedené v nedávné době u lidí, které představují závažný etický a široce diskutovaný problém. Otázka proto zní: kam až člověk může v genetických modifikacích zajít?

 

Začal sa 8. deň stvorenia: dedičné editovanie ľudského genómu

prof. RNDr. Peter Sýkora, PhD.

V novembri 2018 šokoval svet svojím prehlásením čínsky vedec He Jiankui, ktorý oznámil, že sa narodili dve dievčatká Lulu a Nana, ktorých DNA bola cielene dedične pozmenená v štádiu zygoty tak, aby sa získala ich odolnosť voči možnej infekcii vírusom HIV.  Podarilo sa to pomocou novej revolučnej technológie editovania DNA známej pod skratkou CRISPR/Cas9.  Zásahy do DNA embryí sú dedičné, čo znamená, že sa budú prenášať na všetky nasledujúce generácie. Tieto pokusy vyvolali po celom svete obrovskú odozvu a nastolili základnú etickú otázku – majú ľudia právo meniť ľudský genóm? Napríklad v snahe opraviť mutácie spôsobujúce dedičné ochorenia? A čo ak pôjdu ďalej,  a nebudú len opravovať, ale vylepšovať ľudskú DNA, dizajnovať genetickú výbavu budúcich ľudských pokolení, vytvárať nového posthumánneho človeka?  Má človek dostatočné vedomosti, aby mohol riadiť svoju vlastnú biologickú evolúciu? Nech sú odpovede na tieto kontroverzné otázky akékoľvek, jedno je isté - to čo bolo donedávna čírou fantáziou tvorcov science-fiction sa stáva realitou.

Nahoru