Osobnosti 1. republiky

Žádné úvahy nad historickými milníky a předěly nejsou úplné, pokud se nedotýkají role osobností v dějinách. Nedlouhá existence první Československé republiky, nostalgicky označované za zlatou éru naší státnosti, byla spojena s křehkým poválečným uspořádáním světa (versailleský mírový systém) a se vyznačovala množstvím zvratů. Spíše než o idylický věk se jednalo o bouřlivou dobu plnou nadějí orámovanou zničujícími světovými válkami a přeťatou Velkou hospodářskou krizí se všemi neblahými důsledky. Tato dějinná kulisa vytváří zajímavou scénu pro představení osudů i díla význačných jednotlivců, kteří se stali skutečnými symboly novodobé československé státnosti. Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), Edvard Beneš (1884–1948) a Tomáš Baťa (1876–1932) jsou právem – nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí – ikonami Republiky československé. Právě jejich životy, činy a nelehké volby odráží úspěchy i prohry československé společnosti a při zpětném pohledu mohou být inscenovány jako titánské úsilí jednotlivců zvrátit běh dějin.

Moderuje a řídí PhDr. Ondřej Ševeček, Ph.D.

Přednáší:

prof. Mgr. Vratislav Doubek, Ph.D.

T. G. Masaryk a nesamozřejmost jeho vlivu
Vznik Československé republiky v roce 1918 byl proveden v rozporu s koncepcemi české realistické politiky, jak je formulovala před vypuknutím války a přitom v souladu s ideálem vlastního národního růstu. Vstupní teze naznačí některé problémové souvislosti procesu vzniku republiky a role, již sehrával Tomáš G. Masaryk coby významná politická a myslitelská osobnost své generace.
Nesamozřejmost republiky  - republikanismus nebyl do války obecně sdílenou státní formou v české společnosti a ani Masarykem vedený zahraniční odboj jej po dlouhou dobu nepreferoval. Pod jakými vlivy došlo k převzetí a preferenci tohoto konceptu? Problematičnost teze malého státu malého národa – Masaryk vnesl do české státoprávní diskuse výraznou tezi „velikosti v malosti“, jíž se mu podařilo rozvinout do podoby, která měla řadu oponentů i alternativ, ale nakonec se stala výchozím konceptem programu zahraničního odboje a zdrojem národního sebevědomí, o něž se opíral program samostatnosti. Problematičnost role intelektuála v politice – Masaryk byl před vypuknutím války výraznou autoritou veřejné diskuse, ale jeho politický vliv zůstával značně omezený. Přesto se dokázal prosadit nejen do čela nově vzniklého státu, ale svým vlivem a působením se stal symbolem mladé republiky.  

PhDr. Miroslav Pauza, CSc.

Edvard Beneš – teoretická východiska, politická orientace, kruciální rozhodnutí
Když 3. září 1948  ve čtyřiašedesáti letech v Sezimově Ústí zemřel prof. dr. Edvard Beneš, měl za sebou  výraznou politickou kariéru. Spolu s Masarykem stál u zrodu samostatného Československa, v letech 1918 – 1935  byl 14 krát ministrem zahraničních věcí, v letech 1921 – 1922 vykonával funkci předsedy vlády, v letech 1935 – 1938 a následně v období 1940 – 1948 byl prezidentem republiky. Edvard Beneš byl humanista s vyhraněným sociálním cítěním, vzdělanec, věřící v sílu vědění a diplomat, usilující o politiku založenou  převedším na racionální argumentaci. Na druhé straně bylo jeho jistou slabinou to, že spoléhal na čestné dodržování - již jednou uzavřených - mezinárodních smluv. Základem jeho koncepce byla snaha zabezpečit existenci republiky spojeneckou dohodou s Francií (Locarno 1925) a následně SSSR (16. 5. 1935). Takto vlastně Beneš politicky stojí „mezi Západem a Východem“, což nepřestalo mít výrazné konsekvence. Během svého působení čelil E. Beneš nejméně třem osudovým problémům: atmosféře před a po „Mnichovu“(1938), situaci v roce 1945 (odsun části  německého a maďarského obyvatelstva z Československa) a konečně vládní krizi v únoru 1948. Až dodnes fakticky trvá spor o to, zda  ve všech těchto případech Edvard Beneš zvolil optimální řešení. Možným klíčem k posouzení je pokus rozumět nejen Benešovým teoretickým a světonázorovým východiskům, ale rovněž i jeho mentalitě. To obojí se totiž ve zmíněných případech promítlo do jeho způsobu rozhodování

PhDr. Ondřej Ševeček, Ph.D.

Tomáš Baťa – k roli kapitánů průmyslu v dějinách
Průmyslník Tomáš Baťa se stal již za svého života legendou. Jeho životní příběh „selfmademana“, který se z malé obuvnické dílny na zlínském náměstí vypracoval v jednoho z nejúspěšnějších podnikatelů Evropy, současníky fascinoval a záhy se stal součástí prvorepublikového pantheonu formujícího identitu mladého československého státu. Podnikání Tomáše Bati přitom svými ambicemi překračovalo nejen horizonty doby, ale také stávajícího hospodářského a sociálního uspořádání. Nešlo ve své podstatě pouze o hospodářský projekt, ale o specifickou vizi podoby moderního průmyslového světa. Značný inovační potenciál Baťova podnikání rozpoznali také mnozí současníci. Dostalo se tak do ohniska debat o možných cestách vývoje moderních společností a řešení palčivých hospodářských a sociálních otázek. Vystoupení se pokusí formulovat odpovědi na tři otázky: Co charakterizuje osobnost Tomáše Bati a jaké faktory stály za úspěchem jeho podnikání? Jaké změny jeho aktivity podněcovaly? A jakou roli sehráli podnikatelé jeho typu v rámci vývoje moderní společnosti?

Nahoru